Od nádobí přes studium v Austrálii do šéfkuchařské čepice
Ondra pracuje jako kuchař, začínal od začátku a postupně se vypracovával. Ve chvíli, kdy přišel náznak vyhoření, hledal cestu, kudy a jak dál. Zvolil cestu do Austrálie, nezvolil si jednoduchou a levnou školu, ale šel na přímo do školy která mu měla pomoci v jeho oboru a posunout ho dál ke splnění svých cílů. I díky pozitivní atmosféře, ve které se pohyboval, se mu to podařilo.
Co tě přivedlo k tomu vyrazit studovat do Austrálie?
Já jsem před Austrálií pracoval v Rakousku. 4 roky jsem dělal pomocníka v kuchyni v jednom hotelu a už jsem byl psychicky i fyzicky poměrně hodně unavený. Měl jsem velkou zodpovědnost, pracoval jsem hodně hodin, a tak už to dospělo do té fáze, že jsem se rozhodl, že potřebuju vypadnout. Potřeboval jsem mít jistotu, že to nebude jen na chvíli a že to bude dostatečně daleko, abych se nemohl hned zase rychle vrátit. Zároveň jsem věděl, že chci jet někam, kde se mluví Anglicky, a při tom se zdokonalit v kuchařině. Takže jsem hledal takovou optimální kombinaci všeho.
Jak dlouho jsi to plánoval?
Já jsem byl na 100 % rozhodnutý, už asi tak 4 měsíce jsem to nosil v sobě. Pak už jsem jen čekal, až se dostanu do Prahy, abych si udělal schůzku. Přišel jsem tehdy za Jakubem do G8M8 a hned na první schůzce jsme si sedli. Nabídka, kterou jsem dostal, se mi líbila a hned na té první schůzce jsem podepsal přihlášku. Byla to rychlovka.
Co jsi od Austrálie očekával, co byla tvoje motivace?
Mou hlavní motivací a impulsem byla chuť zlepšit se ve své profesi kuchaře. Chtěl jsem se naučit nové věci, hodně mě zajímaly ryby, asijská kuchyně a tak. Myslel jsem si, že mám dobrou angličtinu. Šel jsem vlastně rovnou studovat odborný kurz, což bylo ze začátku složitější - především mluvení, které mi dělalo trošku problém. Takže v tomto ohledu jsem to čekal jednodušší.
Ke studiu sis vybral Gold Coast, jak na tebe působilo?
Je to krásné město, ale myslím si, že se dá označit za velkou vesnici. Je to tady hodně rozdělené na menší čtvrti a každá ta čtvrť si jede tak nějak sama na sebe. Každá má své kulturní centrum s obchody a hlavní třídou restaurací a žije si takovým vlastním životem. Je to hodně turistické město, ale jakmile skončí sezona, což je tak v dubnu nebo květnu, tak se město vylidní a je tam najednou klid. Co se týče přírody, okolí, moře... to je tam úžasné.
Jak jsi to měl s prací? Našel jsi, co jsi hledal?
Tím, že jsem měl našetřeno poměrně dost peněz a věděl jsem, že hlavním cílem této mé cesty do Austrálie je zlepšit se v kuchařině, tak jsem nešel za prací hlava nehlava. Nechtěl a nemusel jsem dělat práci „jen“ proto, že bych potřeboval peníze, ale hledal jsem něco, kde mě to bude bavit a kde mě to posune dál. Takže díky tomu jsem první 3 měsíce pracoval jako dobrovolník, což byla zajímavá zkušenost.
Co pro tebe bylo na začátku nejsložitější?
Asi nic moc, jediná věc, kterou jsem na začátku řešil asi nejvíc, bylo ubytování, kde mi po 3 týdnech řekli, že tam už být nemohu. Tak jsem hledal na internetu a jak se říká: vše zlé je k něčemu dobré. Našel jsem parádní ubytování, prakticky 40 m od školy, samostatný pokoj za slušnou cenu. Vzhledem k tomu, že jsem nemohl na začátku najít slušnou práci, kterou bych chtěl dělat, v prvním měsíci jsem si několikrát říkal, že odjedu pryč, že to zabalím. Udělal jsem ale dobře, že jsem zvolil místo tak daleko, že ten návrat by byl složitější. To mě donutilo se víc snažit, víc se o sebe postarat, vydržel jsem a vyplatilo se.
Kdy se to zlomilo? Kdy to začalo být pozitivní?
Asi tak po 2 měsících. Já jsem měl hodně velký problém s odbornou angličtinou v mé profesi, klasické povídání si na ulici a na pláži bylo super, ale odborné termíny v kuchařině mi ze začátku dělaly problémy. Když jsem se do toho dostal, tak se to samozřejmě klidnilo a ustálilo. No a pak jsem dostal nabídku práce, takže z dobrovolnické pomoci jsem se stal plnhodnotným zaměstnancem, a to byl další impuls dělat dál a dál a lépe a lépe.
Jak sis hledal práci?
Chodil jsem se ptát a dívat do restaurací a nabízel jsem své služby. Problém byl trošku v tom, že jsem věděl, že nechci jít umývat nádobí, protože jsem 4 roky pracoval jako asistent šéfkuchaře v Rakousku a chtěl jsem se posouvat dál. Těch možností tedy nebylo tolik. Odmítal jsem třeba i japonské restaurace, kde se pracuje na 20 centimetrech, je tam hodně práce, špatná čistota atd. To nebyl můj cíl. Tu hlavní práci, kde jsem napřed dělal zadarmo, jsem získal díky škole. Tam byla krásná velká kuchyň a pro mě byla super tím, že jsem si tam tu pozici vydřel tou prací zadarmo na začátku. Věděli, co jsem zač a vzali mě díky mým schopnostem.
Před odletem do Austrálie jsi pracoval jako asistent šéfkuchaře, a nyní pár měsíců po návratu jsi ve stejném hotelu jako šéfkuchař, měla na tom Austrálie velký vliv?
Já si myslím, že by se mi to nepodařilo vůbec, protože bych nezískal to sebevědomí, které jsem získal právě v Austrálii. Když jsem se sem vrátil do Rakouska, tak mi tady vše přišlo mnohem snazší a jednodušší. Bez zkušenosti z Austrálie bych na to neměl. Troufám si říct, že bych o tu vedoucí pozici tak neusiloval, nevěřil bych totiž, že na to mám.
Ty jsi studoval na škole IMAGINE EDUCATION, co ti škola dala?
Škola byla 2x týdně, napůl se střídaly praxe s teorií. Měl jsem tam super lektorku, která vše výborně vysvětlovala, byla z oboru a měla super zkušenosti z gastronomie. To pro mě bylo maximálně užitečné - tedy od okamžiku, kdy jsem ji začal rozumět :-).
Jak bys svůj roční pobyt v GC shrnul?
Já jsem si po 4 letech práce v gastronomii myslel, že mám poměrně hodně zkušeností a že toho vím docela dost, ale až v Austrálii jsem zjistil, že neumím skoro nic. Teprve tam jsem poznal, co to je tvrdá práce a jak si vybojovat pracovní pozici, kterou člověk chce. Začátky jsou náročné, ale na konci se to celé vyplatilo a za vydělané peníze jsem zaplatil tátovi letenku za mnou a společně jsme procestovali skoro celé východní pobřeží.
Mohl bys popsat atmosféru, která v Austrálii panovala?
Australani jsou velcí pohodáři, jsou to neskutečně pozitivní lidé. To se mi na nich velice líbilo bylo to, že u nich vládne pozitivní myšlení. U nás v Česku, když se někdo zeptá, jak se člověk má, zní většinou odpověď: „No, nic moc, to a tamto.“. Kdežto Australan, i když má svoje problémy a něco ho trápí, odpoví „Mám se ok, všechno v pohodě, co ty?“. Tohle mě posunulo dál, vím, že když myslím pozitivně, tak se mi to zase vrátí.
Co by jsi vzkázal člověku který váhá, zda do Austrálie, nebo ne?
Každý, kdo se chce profesně posunout a dostat dál, měl by odjezd do Austrálie zvážit. Je to totiž velice dobrá cesta, jak se profesně, a především osobnostně, posunout dál. Samozřejmě ne vždy se podaří vybudovat si kariéru, pokud zde ale budete dostatečně dlouho a budete pro to dělat maximum, můžete se dostat do pozic, o kterých jste si dřív nesnili. Za vším je ale cesta plná náročně a tvrdé práce, odříkání, počátečními strastmi a vesměs bohužel i o přijímání různých pracovních nabídek se sklopenou hlavou a pokorou. Člověk si vyzkouší své možnosti a schopnosti. Já jsem si v Austrálii našel svůj limit a svoji cestu, kam až se můžu dostat, a to je pro mě to nejcennější, co jsem si mohl přivézt zpět.