Studium a život v australském Gold Coast na partnerská studentská víza
Zuzka s Pepou se vydali do přímořského města Gold Coast na partnerská studijní víza. Jaký je jejich život po 2 měsících v Austrálii?
Koho z Vás napadlo první jet do Austrálie? Jak se ta myšlenka urodila?
Pepe: Byl to nápad můj, protože jsme hledali zemi, kam ještě můžeme na Working Holiday legálně - po našich (hlavně mých) předchozích zkušenostech. Zuzanka si to představovala hrozně růžově, že můžeme jet kamkoliv.
Zuzka: Já jsem si představovala, že pojedeme někam umývat klece lenochodům a podobně. Jako nějakou humanitární činnost. Do Afriky nebo tak. Takže Austrálie byl Pepči konstruktivní návrh.
Pepe: Věděl jsem, že sem lidé létají hodně právě na studentská víza. V té době jsme ještě nevěděli o těch partnerských. A když jsme zjistili, že existují partnerská víza, což znamená, že může studovat jen jeden z nás a nemusíme oba, rozhodli jsme se, že do toho půjdeme.
Co vám během procesu vyřizování víz přišlo nejsložitější a co naopak nejjednodušší - od té chvíle, kdy jste se rozhodli, že do toho jdete, až do doby udělení víz?
Zuzka: Nejsložitější bylo dát dohromady všechny ty dokumenty, především z toho důvodu, že jsme to řešili ze zahraničí během cest po USA. Ten motivační dopis s fotkami a všemi možnými skutečnostmi, které mají potvrdit náš vztah, to je podle mě asi taková časově nejnáročnější záležitost. Nejjednodušší bylo bez váhání to rozhodnutí. K vám do kanceláře jsme šli v podstatě jen proto, že jsme měli cestu do Prahy - a druhý den už jsme reálně řešili, že pojedeme. Ten první krok byl prostě nejrychlejší a nejsnazší.
Jaký byl váš první týden v Austrálii? Jaké byly první pocity?
Zuzka: Začali jsme v Brisbane, protože tam jsme přiletěli pozdě v noci, tak jsme si zaplatili hotel, abychom se nemuseli v noci nějak přepravovat do Gold Coastu - druhý den jsme si tedy užili tam. Bylo krásně a všechno bylo takové pozitivní. Druhý den jsme přejeli vlakem do cíle a už jsme měli domluvené vyzvednutí od naší paní domácí, se kterou jsme se přes Facebook domluvili, že nám pronajme pokoj u sebe v baráčku. Tohle přivítání bylo moc hezké. Takže ten úplně prvotní okamžik byl skvělý. Potom jsme se šli projít do města, předtím jsme dost cestovali, takže tohle město nám úplně dech nevyrazilo, ale líbilo se nám, jak je malebné a útulné, že je to takové menší a po pár dnech jsme zjistili, že v podstatě potkáváme ty samé lidi, což je příjemné. Připomíná nám to trošku náš domov.
Pepe: Ten první týden nebyl úplně “wow”, protože jsem od toho Gold Coast očekával něco trošku jiného. Je to taková malá australská Dubai. Čekal jsem, že to bude takové členitější nebo jak bych to řekl. Ten Surfer’s je taková jedna dlouhá ulice.
Zuzka: My jsme předtím totiž objížděli různé malé pláže a tady je to prostě jedna 40 km dlouhá pláž. Čekala jsem, že tu bude cítit takový ten surfařský duch.
Pepa: Je vidět, že je to tu nové. Je to takové rychle vybudované město, ale jsou tady taky moc hezká místa, to se musí uznat.
Zuzka: Je to především skvělá lokalita na výlety.
Kde tedy momentálně bydlíte?
Zuzka: Náhodou jsme na FB viděli příspěvek slečny, která s přítelem před odjezdem zpět do ČR sháněla náhradu na byt. Jejich domácí byla Slovenka, která nám nabídla, že nás ubytuje jinde, dokud se to místo neuvolní. Nakonec jsme tu ale zůstali a moc se nám tu líbí - jen nejsme bohužel v centru, takže ta doprava není až tak hladká, což je jediné mínus. Je to tu nádherné, v tichém a zabezpečeném sousedství.
Pepe: Je to tu super, bydlíme 15 minut autobusem od centra, máme tu všelijaké tenisové kurty, bazény, atd. V centru je to ale dražší kvůli turistům, takže se trošku vyhýbáme nočnímu životu a tak.
Co vám po příletu dělalo největší problémy? Jak dlouho trvalo najít práci, zařídit úřední věci atd.?
Zuzka: Dostali jsme od vás, studijní agentury Great Mate G8M8, veškeré možné rady a tipy. To byl vážně skvělý servis, takže problémy s úřady nebyly a šlo to vše hladce. Co se týče práce, tak já osobně mám problém doposud, protože tím, že teď není sezona, tak se spíš stavy zaměstnanců snižují. Takže nejsem tak časově vytížená (jak bych si představovala) a hledám dál. Pepa měl po 14 dnech štěstí, potkal se s klukama, kteří tu mají firmu, takže má stálou práci a vypadá to skvěle a relativně stabilně.
A co po těch 2 měsících života v Gold Coast?
Zuzka: Potkali jsme spoustu skvělých lidí, což je hrozně super. Začali jsme jezdit na výlety.
Pepe: To okolí je krásný, ale přímo samotný Gold Coast mě moc neoslovil.
Zuzka: Na první pohled není krásný, ale když to pak člověk začne prozkoumávat a zajímat se o ta místa, která tady jsou, tak to určitě má svoje skvělé kouzlo.
Jaké byly vaše představy, než jste sem doletěli, a jak se změnily? Co byste chtěli vidět?
Zuzka: Snažila jsem se očekávání nemít, těšila jsem se hlavně na teplo. Pepa už tu byl 6x, takže pro nás asi žádná změna v představách. Jinak chceme vidět naprosto všechno, Gold Coast úplně není pro nás, takže bychom se rádi podívali také na jiná místa a procestovali to tu. Stihli jsme už Byron Bay a Sydney, což bylo moc super. Jinak chceme prozkoumat hlavně zdejší okolí a místa jako Uluru. Toužíme navštívit sever a ostrovy, především ta ne příliš turistická místa. Chceme projet co nejvíc, takže uvidíme, jak nám to povolí finanční prostředky a časové možnosti.
Jaký máte názor na “Aussie life style”?
Zuzka: Líbí se mi, že je nic moc netrápí, ale na druhou stranu máme z ČR k věcem trošku jiný přístup. Někdy nás to strašně moc inspiruje, jindy nás to rozčiluje - třeba při hledání práce nebo teď, když sháníme auto. Co bych ale vyzdvihla je v porovnání s Čechama to, jak jsou strašně milí a nápomocní - i co se týče zaměstnanců ve službách. Pro své zákazníky dělají 100 % a tohle je vážně super.
S jakými národnostmi jste přišli do styku a které vás oslovily?
Zuzka: Moc se mi líbí ten mix jako takový - Evropani, Brazilci a všichni možní tu souzní dohromady. Potkali jsme skvělé Chilany, baví mě porovnávat ty rozdíly. Jsou kolem nás i Jugoslávci a všichni drží při sobě. Československá komunita starousedlíků tady má taky své tradiční akce, které jsou strašně super. Poznali jsme tedy lidi, kteří tu jsou přes 20 let a podobně.
Co vám nejvíc chybí oproti Evropě?
Pepe: Asi nic kromě rodiny a kamarádů.
Zuzka: Chybí nám snad jen cyklisticko-kulturně-sociální komunita, poznávání lidí a ježdění od hospůdky k hospůdce. Tady se všichni přemisťují autama a celkově nám prostě chybí ten styl života.
Pepe: Taková ta pohoda, ale s tím jsme do toho šli. Všechno se točí kolem té práce.
Je něco, co byste udělali ohledně Austrálie jinak?
Pepe: Vybrali bychom lokalitu, kde je víc práce v tomhle ekonomickém období.
Zuzka: Já se třeba hlásím na místa, kam se hlásí i 30 Australanů, takže je to těžké.
Pepeh: Prostě to byl špatný timing, když se sem stěhují lidi ze Sydney atd.
Nezvažovali jste přestěhování například do Brisbane?
Zuzka: Ano, školu budu mít jen 1x týdně. Takže nad touhle variantou stále uvažujeme.
Pepe: Nečekali jsme, že to bude takhle těžké (především po zkušenostech z Kanady atd.). Je to prostě špatná doba, možná nemáme štětí, takže rozhodně uvažujeme o přestěhování do Brisbane, ale zároveň to nechceme zrovna zabalit, takže to ještě zkoušíme tady. Je tu totiž dost věcí, které se nám líbí, takže uvidíme.
Co byste vzkázali někomu dalšímu, kdo se chystá do Austrálie?
Zuzka: Že studium a život v Austrálii přináší jedině pozitiva a všechny ty pády, které člověk zažije, jsou k užitku, takže se rozhodně nebát a jít do toho. Do budoucna je to pro každého rozhodně dobrá zkušenost. Možná bychom tedy doporučili vybrat nějakou jinou lokalitu kvůli práci, ale rozhodně to stojí za to. Takže bych každému vzkázala, ať neváhá a jde do toho! Zkusit si život v jiné zemi prostě za to úsilí stojí.
